1. Korintským 10 | Slovo na cestu

Slovo na cestu

Varování před falešnou jistotou

1 Jenom si, bratři, připomeňme židovské dějiny! Boží oblak se rozprostíral nad všemi našimi předky, když odcházeli z Egypta, 2 a všichni společně s Mojžíšem prošli mořem, v němž pohřbili svoji otrockou minulost. 3 Všem bylo duchovní potravou stejné slovo od Boha 4 a sílu čerpali všichni z téhož duchovního pramene, který je stále doprovázel – a to byl Kristus. 5 A přesto se většina z nich svým jednáním Bohu znelíbila a našla svůj hrob na poušti. 6 Nechť se nám stanou výstražným příladem.

Nebezpečí modloslužby

7-8 Opusťte své modly, pohlavní nepřístojnosti a jiné neřády, abyste nedopadli jako oni: za jediný den jich pomřelo třiadvacet tisíc. 9 Nesvádějte lidské špatnosti na Boha, 10-11 neprovokujte ho, jako to dělali někteří z nich; a přivolali na sebe jedovaté hady a smrt. Vezměme si z toho ponaučení, mnoho času nám už nezbývá. 12 Mějte se na pozoru – nejblíže pádu je ten, kdo si je sám sebou příliš jist. 13 Až dosud vás nepotkalo nic, co by člověk nedokázal unést. Bůh vaši víru nezklame ani v dalších zkouškách: pokud je dopustí, dá vám i sílu vydržet a překonat je. 14-16 Proto, moji drazí, co nejdál od modloslužby! Mluvím s vámi jako s rozumnými lidmi. Řekněte sami: neznamená snad kalich, který si vzájemně podáváme, že nás spojuje Kristova krev? A co jiného vyznáváme při lámání chleba než to, že jsme součástí Kristovou? 17 Jako všechny ty kousky pocházejí z jednoho chleba, tak i my – ať je nás sebevíc – jsme tím jedním chlebem navzájem spojeni. 18 Podívejte se na rodilé židy: tím, že jedí maso obětované na oltáři, hlásí se i oni k Bohu, kterému ten oltář patří. A stejný význam má pro pohany zase jejich pohanský oltář. 19 Tím ovšem neříkám, že modla je snad bohem a že maso obětované modle je něco víc než obyčejné maso; samy o sobě ty věci neznamenají nic. 20 Ale tím obřadem vzývají pohané démony místo Boha, a proto nechci, abyste se něčeho takového zúčastňovali. 21 Nemůžete se přece současně hlásit k Bohu i ke zlým mocnostem. 22 Nebo jsme snad tak silní, že si nemusíme nic dělat z Božího hněvu? 23 Ano, křesťanu je všechno dovoleno, ale ne všechno je prospěšné. Vše je mi dovoleno, ale ne vše slouží k dobru také ostatním. 24 Nesmíme si hledět jen svého vlastního zájmu, nýbrž především musíme dbát toho, co je dobré pro druhé. 25 Tedy: co se prodává v obchodech, to jezte klidně a nelamte si hlavu původem jídla. 26 Země i se vším, co je na ní, patří přece Bohu. 27 Také na návštěvách jezte s klidným svědomím všechno, co vám hostitel předloží. 28-29 Když vás však někdo upozorní, že to či ono jídlo leželo předtím na pohanském oltáři, nejezte to, abyste se nešetrně nedotkli jeho svědomí. Jakže – moje svoboda má být omezována cizím svědomím? 30 Což mě může někdo odsuzovat za to, co vděčně přijímám z Boží ruky? 31 Milí bratři! Všechno, co děláme – ať už jde o jídlo nebo o pití či cokoliv jiného, všechno má sloužit k Boží oslavě. 32 Nebuďte tedy kamenem úrazu ani židům, ani nevěrcům, ani křesťanům. 33 I já se vždycky snažím vyjít každému vstříc a neohlížím se na sebe, nýbrž na dobro těch druhých, aby jich bylo zachráněno co nejvíc. Tak mě tomu učí Kristus, dělejte to tak i vy.

Český ekumenický překlad

— Výstraha před modlářstvím

1 Chtěl bych vám připomenout, bratří, že naši praotcové byli všichni pod oblakovým sloupem, všichni prošli mořem, 2 všichni byli křtem v oblaku a moři spojeni s Mojžíšem, 3 všichni jedli týž duchovní pokrm 4 a pili týž duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus. 5 A přece se většina z nich Bohu nelíbila; vždyť ‚poušť byla poseta jejich těly‘. 6 To vše se stalo nám na výstrahu, abychom nezatoužili po zlém jako oni. 7 A také nebuďte modláři jako někteří z nich, jak je psáno: ‚Usadil se lid, aby jedl a pil, a potom povstali k tancům.‘ 8 Ani se neoddávejme smilstvu jako někteří z nich, a padlo jich za jeden den třiadvacet tisíc. 9 A také nechtějme zkoušet Pána, jako to dělali někteří z nich, a hynuli od hadího uštknutí, 10 ani nereptejte jako někteří z nich, a byli zahubeni Zhoubcem. 11 To, co se jim stalo, je výstražný obraz a bylo to napsáno k napomenutí nám, které zastihl přelom věků. 12 A proto ten, kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl. 13 Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát. 14 A proto, moji milovaní, utíkejte před modlářstvím. 15 Mluvím k vám jako k rozumným lidem; posuďte sami, co říkám: 16 Není kalich požehnání, za nějž děkujeme, účastí na krvi Kristově? A není chléb, který lámeme, účastí na těle Kristově? 17 Protože je jeden chléb, jsme my mnozí jedno tělo, neboť všichni máme podíl na jednom chlebu. 18 Pohleďte na Izraelský lid: Nespojuje ty, kteří jedí oběti, společenství oltáře? 19 Co tím chci říci? Že pokrm obětovaný modlám něco znamená? Nebo že modla něco znamená? 20 Nikoli, nýbrž že to, co pohané obětují, obětují démonům, a ne Bohu. Nechci, abyste vešli ve společenství s démony. 21 Nemůžete pít kalich Páně i kalich démonů. Nemůžete mít účast na stolu Páně i na stolu démonů. 22 Chceme snad popudit Pána k žárlivosti? Jsme snad silnější než on?

— Ohled na druhé

23 ‚Všecko je dovoleno‘ – ano, ale ne všecko prospívá. ‚Všecko je dovoleno‘ – ano, ale ne všecko přispívá ke společnému růstu. 24 Nikdo ať nemyslí sám na sebe, nýbrž ať má ohled na druhého! 25 Jezte všechno, co se prodává v masných krámech, a pro své svědomí se nepotřebujete na nic ptát. 26 ‚Hospodinova je země i její plnost.‘ 27 Pozve-li vás někdo z nevěřících a chcete tam jít, jezte všechno, co vám předloží, a pro své svědomí se na nic neptejte. 28 Kdyby vám však někdo řekl: „Toto bylo obětováno božstvům,“ nejezte kvůli tomu, kdo vás na to upozornil, a pro svědomí – 29 nemyslím vaše svědomí, nýbrž svědomí toho druhého. Proč by moje svoboda měla být souzena cizím svědomím? 30 Jestliže něco přijímám s vděčností, proč mám být odsuzován za to, zač vzdávám díky? 31 Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Boží. 32 Nebuďte kamenem úrazu ani Židům, ani Řekům, ani církvi Boží, 33 já se také snažím všem vyjít vstříc. Nehledám svůj vlastní prospěch, nýbrž prospěch mnohých, aby byli spaseni.