1Ó smrti, jak hořké je pomyšlení na tebe člověku, který si pokojně žije mezi svými statky, který žije bezstarostně a má ve všem úspěch a který je ještě schopen těšit se z dobrého jídla. 2Ó smrti, jak dobrý je tvůj rozsudek pro člověka nuzného a toho, jehož síly ochabují, pro člověka vysokého stáří, pro něhož je všechno obtížné, všemu se brání a ztrácí trpělivost. 3Neboj se rozsudku smrti, pamatuj na ty, kdo tě předešli, i na ty, co půjdou po tobě. 4Je to rozsudek vynesený Hospodinem nade vším tvorstvem. Proč bys odporoval vůli Nejvyššího? Ať život trvá deset, sto nebo i tisíc let, v podsvětí se na to nikdo nebude ptát. 5Jaká líheň nestoudnosti bývají děti hříšníků, vyrůstající v příbytcích svévolníků. 6Dědictví hříšného plemene zanikne a jeho potomstvo bude trvale zneuctěno hanbou. 7Otci svévolníkovi budou jeho děti předhazovat, že jsou kvůli němu ostouzeny. 8Běda vám, muži svévolní, že jste opustili zákon Boha nejvyššího. 9Když jste se narodili, přišli jste na svět k prokletí, a až zemřete, prokletí bude vaším podílem. 10Všechno, co je ze země, do země odejde, tak svévolníci půjdou z prokletí do záhuby. 11Lidé truchlí nad tělem nebožtíka, ale nedobré jméno hříšníků bude zahlazeno. 12Pečuj o své jméno, to tě přetrvá spíše než tisíce velkých pokladů zlata. 13Dobrý život je přesně vyměřen, ale dobré jméno přetrvá věky. 14Žijte v pokoji a zachovávejte to, v čem jste byly vychovány, mé děti. Skrytá moudrost a ukrytý poklad, k čemu je to obojí užitečné? 15Lepší je člověk, který skrývá svou pošetilost, než ten, kdo skrývá svou moudrost.
Dvojí stud
16Proto se zamyslete nad mými slovy; není vždycky správné propadat se studem, jako ne všechno je všemi pokládáno za hodné úcty. 17Styďte se před otcem a matkou za smilstvo, před knížetem nebo velmožem za lež, 18před vyšetřovatelem a soudcem za přečin, před shromážděním a lidem za nepravost. 19Styď se před druhem nebo přítelem za křivdu, před místem, kde přebýváš jako cizinec, za krádež; 20před Boží pravdou a smlouvou za to, že v náručí zadržuješ chléb, 21že urážíš, když bereš nebo dáváš, že neodpovídáš, když tě druzí zdraví, 22že vrháš pohledy po nevěstce, že se odvracíš od souvěrce, 23že si přivlastňuješ, co právem patří jinému, že se ohlížíš za vdanou ženou, 24že jsi dotěrný k otrokyni jiného – neochomýtej se kolem jejího lůžka –, 25že jsi s přáteli jednal urážlivě, když jsi dar znechutil výčitkami, 26že opakuješ, co jsi slyšel, a že prozrazuješ, co mělo zůstat utajeno. 27Tak prokážeš pravý stud a najdeš oblibu u všech lidí.