Nápověda

Bible, překlad 21. století

Původ Antiocha Epifana

1 Poté, co Alexandr Makedonský,1 syn Filipův, ovládl Řecko, vytáhl ze země Kitejců,2 porazil Dareia,3 krále Peršanů a Médů,4 a stal se králem místo něj.
2 Svedl mnoho bitev, zmocnil se pevností a pobil místní krále.
3 Pronikl až na kraj světa a pobral kořist mnoha národů. Svět mu ležel u nohou,5 a tak zpyšněl a v srdci propadl nadutosti.
4 Shromáždil obrovskou armádu a podrobil si země, národy i vladaře, takže mu museli odvádět daň.
5 Poté však ulehl na lůžko a poznal, že umírá.
6 Zavolal proto své slovutné velmože, s nimiž od mládí vyrůstal, a ještě za života mezi ně rozdělil své království.
7 Alexandr kraloval dvanáct let, a když zemřel,
8 nastoupili k moci jeho velmoži, každý na svém území.
9 Po jeho smrti si všichni nasadili na hlavy koruny a po nich je mnoho let nosili jejich synové. A po celé zemi šířili jen víc a více neštěstí.
10 Z nich vzešel hříšný výhonek, Antiochos Epifanes,6 syn krále Antiocha. Byl rukojmím v Římě a v roce 137 řeckého království7 se stal králem.

Vyplenění chrámu

11 V té době povstali v Izraeli jistí bezbožníci a mnohé přesvědčili slovy: „Pojďme uzavřít smlouvu s pohanskými národy v našem okolí – vždyť od té doby, co se od nich oddělujeme, nás stíhají jen samá neštěstí!“8
12 Některým z lidu se ty řeči líbily,
13 a tak se horlivě vydali ke králi. Ten jim dal povolení řídit se pohanskými zákony,
14 a oni tedy podle pohanského zvyku vybudovali v Jeruzalémě gymnasion,9
15 odstraňovali si obřízku10 a odpadli od svaté smlouvy. Spřáhli se s pohany a zaprodali se páchání zla.
16 Když Antiochos upevnil svou vládu nad Sýrií, rozhodl se ovládnout také Egypt, aby tak panoval nad oběma říšemi.
17 Vpadl tedy do Egypta s mohutným vojskem, s vozy a slony, s jízdou a velkým loďstvem
18 a svedl bitvu s egyptským králem Ptolemaiem.11 Ptolemaios se obrátil na útěk a zůstalo tam mnoho padlých.
19 Antiochos dobyl egyptská opevněná města a vyplenil Egypt.
20 Po porážce Egypta se Antiochos v roce 14312 vydal zpět. Přitáhl do Izraele a s mohutným vojskem vešel do Jeruzaléma.
21 Pyšně vstoupil do svatyně a sebral zlatý oltář, světelný svícen a všechno jeho náčiní,
22 stůl na chleby předložení, konvice pro úlitby, číše a zlaté kadidelnice, oponu i věnce. Sloupal všechny zlaté ozdoby z průčelí chrámu,
23 pobral stříbro, zlato, vzácné náčiní a také skryté poklady, které našel.
24 Všechno to vzal a odtáhl do své země. Prolil mnoho krve a mluvil velmi zpupně.
25 Po celém Izraeli tehdy nastalo veliké truchlení.
26 Přední mužové a starci kvíleli, panny i mládenci chřadli a krása žen uvadla.
27 Každý ženich propukl v pláč a nevěsta naříkala v ložnici.
28 Země se ustrnula nad svými obyvateli a celý dům Jákobův se zahalil do hanby.

Obsazení Jeruzaléma

29 Po dvou letech král do judských měst poslal vrchního výběrčího daní. Ten přitáhl do Jeruzaléma s mohutným vojskem,
30 a protože předstíral pokojné úmysly, místní mu uvěřili. Pak ale město zničehonic napadl, způsobil mu velikou porážku a pobil mnoho Izraelců.
31 Když město vyplenil, vypálil ho a rozbořil domy i hradební zdi.
32 Nepřátelé odvlekli ženy a děti do zajetí a zabavili dobytek.
33 Pak znovu vystavěli Město Davidovo a udělali si z něj pevnost s vysokou a mohutnou hradbou a pevnými věžemi.
34 Dosadili tam hříšné a bezbožné muže, a ti se tam opevnili.
35 Uložili si tam zbraně a potraviny, uskladnili kořist, kterou shromáždili z Jeruzaléma, a stali se velikou hrozbou.
36 Byla to pro svaté místo léčka a pro Izrael napořád zlý nepřítel.
37 Prolévali nevinnou krev kolem svatyně a poskvrnili ji.
38 Obyvatelé Jeruzaléma se kvůli nim rozprchli a stalo se z něj sídlo cizáků. Město se svým potomkům stalo cizinou, jeho děti ho opustily.
39 Jeho svatyně zpustla jako poušť, jeho slavnosti se změnily v truchlení, jeho soboty se staly potupou a jeho čest opovržením.
40 Jak bylo dříve slavné, bylo teď zneuctěno a jeho vznešenost se změnila v truchlení.

Zavedení pohanského kultu

41 Král pak vydal výnos pro celé království, že všichni mají tvořit jeden lid
42 a každý má opustit své vlastní zvyky. Všichni pohané králova slova poslechli,
43 a dokonce i mnozí Izraelci s radostí přijali jeho náboženství a začali obětovat modlám a znesvěcovat sobotu.
44 Král vyslal do Jeruzaléma a do judských měst posly s rozkazy, ať se ve své zemi začnou řídit cizími zvyky.
45 Nařídil, ať zruší zápaly, pokojné oběti i úlitby ve svatyni, ať znesvěcují soboty a svátky,
46 ať poskvrní svatyni i svaté kněží,
47 ať postaví oltáře, posvátné okrsky a modlářské chrámy, ať obětují vepře a jiná nečistá zvířata,
48 ať nechávají své syny neobřezané. Měli tak zohavit své duše vším nečistým a znesvěcujícím,
49 aby zapomněli na Zákon a opustili všechna ustanovení.
50 Kdokoli by se královým nařízením nepodrobil, měl zemřít.
51 Všechna tato nařízení vydal pro celé království a nade vším lidem ustanovil dozorce. Judským obcím pak přikázal, aby v každé z nich konali oběti.
52 Mnozí z lidu – každý, kdo odpadl od Zákona – se přidali. Páchali v zemi zlo
53 a zahnali Izrael, aby hledal útočiště v kdejaké skrýši.
54 Patnáctého dne měsíce kislev 145 roku13 Antiochos vztyčil na chrámovém oltáři Otřesnou ohavnost.14 V okolních judských městech postavili oltáře
55 a pálili kadidlo ve dveřích domů a na ulicích.
56 Knihy Zákona, které našli, roztrhali a spálili,
57 a u koho se našla Kniha smlouvy nebo kdo žil podle Zákona, toho stihl králův rozsudek smrti.
58 Měsíc za měsícem se dopouštěli násilí na všech Izraelcích, které přistihli ve městech.
59 Vždy pětadvacátého dne v měsíci obětovali na oltáříku, který stál na oltáři v chrámu.
60 Ženy, které nechaly své děti obřezat, podle nařízení popravovali
61 stejně jako jejich příbuzné a ty, kdo obřízku provedli. Novorozeňata věšeli na krcích jejich matek.
62 Mnozí v Izraeli však zůstali silní a pevně si předsevzali, že nebudou jíst nic nečistého.
63 Volili raději smrt, než aby se poskvrnili pokrmem a znesvětili svatou smlouvu; a tak umírali.
64 Na Izrael tehdy dolehl strašlivý hněv.
1 Alexandr I. Veliký (336–323 př. n. l.), makedonský král a dobyvatel.
2 Kitejci byli míněni obyvatelé ostrova Kypru (srov. Gen 10:4). Označení se však rozšířilo na další západní kraje. Zde je použito pro Makedonce (srov. 1.Mak 8:5).
3 Dareios III. (336–330 př. n. l.), perský král.
4 Persie se nazývala říší Peršanů a Médů od dob, kdy si její zakladatel Kýros Veliký (559–530 př. n. l.) podrobil Médii.
5 dosl. před ním ztichl
6 Antiochos IV. Epifanes (175–164 př. n. l.), syn Antiocha III. Velikého, vládce seleukovské říše.
7 Tj. 175 př. n. l. Řeckým královstvím je míněna Seleukovská říše s centrem v Sýrii, jejímž úředním jazykem byla řečtina. Letopočet se v 1Mak počítá od založení syrské Antiochie (312 př. n. l.).
8 Srov. Gen 23:32–33.
9 Typická helénistická instituce; sportoviště, kde se nazí mladíci a muži cvičili v atletice.
10 Srov. 1.Kor 7:18.
11 Ptolemaios VI. Filometor (180–145 př. n. l.).
12 Tj. 169 př. n. l. (viz pozn. u v. 10).
13 Tj. prosinec 167 př. n. l. (viz pozn. u 1:10).
14 Dan 9:27; 11:31; 12:11; Mat 24:15; Marek 13:14
© 2018 ERF Medien